TAJNÉ DĚJINY PAVLY MILCOVÉ

Motto:
Nestačí tedy být ze železa nebo z oceli, člověk musí být z oceli legované, ale navíc svéhlavý, trpělivě netrpělivý, vyrovnaně nevyrovaný, tvrdošíjný plus pokorný, aby to všechno vydržel - a někam došel.

Ivan Diviš /Teorie spolehlivosti/

K mému velkému překvapení má na světě všechno počátek. K mému velkému zármutku to prý mívá i konec. Každý příběh někde začíná, někde pokračuje, někde končí. V zásadě je ovšem lhostejné, kde věci mají svůj počátek.

Například : v roce 2004, v dubnu, v salonku Městské knihovny v Praze, kam plakáty zvaly na tiskovou konferenci s názvem Rebelky, s podtitulkem : Rebelující dámy české hudby. Jedna z rebelujících dam české hudby, jak se ukázalo, kterak se vždy něco v každém příběhu ukáže, byla Pavla Milcová.Protože mám rebelovat občas z potřeby, občas ze zvyku a často nevím proč, rebeloval jsem proti titulku i podtitulku.

Cpal jsem Pavlu do šuplíku Rebelka,ale pořád jí kus jejího zimně předjarního kabátu s přesahem do počátku jara přebýval a šuple nešlo zavřít. Moderní fyzika nás učí, aniž máme šanci proti tomu vznášet námitky, že existuje mnoho paralelních vesmírů,a také časů i prostorů je prý nepočítaně. Pavla Milcová zdá se mi od té doby, co se zjevila v Mnichově a ujistila nás všechny kolem dokola, že už je tady, jako bytost z ještě jiné planety ještě jiného vesmíru. Ivan Diviš říkával k Pavle : "Ty nepřicházíš, ty se zjevuješ !"

Pravila kdysi, že by chtěla dopoledne jet do Mnichova, když už tam stejně jedu a pro jistotu zazvonila po způsobu hasičů v půl šesté ráno. Došmátral jsem ke dveřím, našmátral kliku, která cvakla.Spánek letěl do kouta. Na chodbě stála Pavla Milcová, koženou motoristickou kuklu rozevlátě na hlavě / asi byla v noci s Michelupem na motocyklovém výletě /, smála se a oznámila : "Viděno z vesmíru, není zas tak brzo." Tudíž nedošlo k vraždě z rozespalosti, nýbrž jsem šel našmátrat kafe.

Viděno z vesmíru, nejhůře se píše o lidech, které znáte, nebo se to alespoň pyšně domníváte. Kdybych měl laicky zařadit Pavlu Milcovou, tedy její hlas, oko a ucho duše, mezi nástroje a tím hlas bezesporu je, tak kamsi mezi čínské varhánky šeng, píšťalu suo-na, africké bubny džembe a tibetské píšťaly, zakázané skotské dudy z časů Williama Wallice, mluvící trumpety Athanasia Kirchera, barokního básníka, malíře a jezuitského experimentátora se vším, tedy i s hudbou, prozpěvování menhirů k ránu a tahací harmoniku opuštěného na Staroměstském náměstí. Věci jsou ovšem daleko jednodušší, přirozenější a bližší než se zdají.Přesto : Pronikat do tajných dějin, to je taková móda, že všechno musí být buď záhada nebo tajné, pronikat do tajných dějin Pavly Milcové, lze i tím jednodušším způsobem. Vyptáváním se. Čas k otázce první : 

Rebelka české hudby. Rozumíš tomu? A když - tak - jak ?
Neblázni, Karle, pozvali mne hrát a koncert potom tak nazvali. Ale jinak - lepší rebel než knedlík.

Řekla jsi v Městské knihovně, že už nechceš zpívat ve sklepních klubech, protože ti jde o akustiku, a nejenom - především o publikum, které přichází vnímat. Tak - kde, jak, s kým a proč ?
Řekla jsem, že se těším z toho, že můžeme s Petrem Binderem hrát v tak pěkném sále s dobrým zvukařem a piánem. Takových sálů je u nás málo. Líbí se mi hrát v knihovně, sama jsem náruživý čtenář.

V knížceVlastimila Marka "Tajné dějiny hudby" jsem se dočetl, že rozezní - li se struna, napjatá na ozvučné desce a pak pojedete prstem po struně, měli byste slyšet neustále se zvyšující tón.Ve skutečnosti se tón bude měnit v určitých intervalech. Ještě jinak - celý vesmír je zorganizován ve stejných vztazích, jaké známe z hudby. To byl citát. Věříš tomu ?
Nevěřím, já to žiju. Ty ne ? Ale ty taky.

Dovedu si tě těžko představit na televizní obrazovce , v estrádě , jak soupeříš o zlaté slavictví. To je věc nutnosti, rozhodnutí nebo - dejme tomu - víry v jiný druh muziky? Potažmo života.
Já bych se tam nejspíš nudila. Nevím, nepozvali mě, ale jsem většinou ráda, když takové věci mohou zastat jiní.

Když jsme u života - jak tě to tehdy napadlo vyhledat básníka Ivana Diviše, jestli se nepletu - bylo ti zatraceně málo let. Kolega rebel?
Nech už těch rebelů. Diviš byl pro mne přese všechna úskalí své osobnosti člověk hlavně pravdivý. A nevyhledala jsem ho, dostala jsem ho na starost, když přijel číst svou poezii k nám do školy.Obstaral jsem mu Rohypnol a spřátelili jsme se. V dalších letech mi byl oporou. Hezky zpíval a nasmáli jsme se taky dost.

Tak já těch rebelů nechám. Promiň. Ale ještě jsem se zapomněl zeptat - proč jsi vlastně rebelentka ?To je zajímavé téma - rebelanství. Čímž si připomínám, jak mne odjakživa fascinují dva druhy rozhovorů, ten první, kdy se tázající zeptá nositele Nobelovy ceny za literaturu, za co tu medajli dostala čím se tak v životě zabývá - a potom interview s varováním, že "my žurnalisté jsme takoví zvídaví " - a jestli má Ten Který radši povidlové knedlíky než buchty s mákem a jaké květině dává přednost, a jaký ostrov by si vzal na pustou knihu.Tak podle vzoru povidlové knedlíky - slova. Těmi se odjakživa dost podstatně zabýváš: Jaké slovo máš ráda?
Slova jsou mi fuk, ale život mám ráda.

Jaké nemáš ráda?
Nuda.

Jaké nechceš nikdy slyšet?
Nechci se nudit, a být zlá.

Jaké jsi ještě nikdy neslyšela?
Slyšela jsem už hodně slov, ale jejich obsahy jsem často neviděla.

Jaké bys ráda slyšela?
Pravdu a sladké lži.

Ke kterému máš vztah jako ke slovu ?
Ke všem.

Ke kterému mimo slova?
K pantomimě.

Kdybys byla Hamlet, četla bys slova, slova, slova?
Říkala bych to z pódia , v kostýmu.

S jakým slovem bys dokázala žít?
Dokážu žít na dobré slovo.

S jakým ne?
Nevím.

Proč bylo na počátku slovo?
Ví Bůh.

Je slovo od slova slovo?
Nerozumím ani slovo.

Už jsi někomu řekla - už ani slovo?
Někdy zprávám v rádiu.

Se slovem nejdál dojdeš?
Bohužel mnoho lidí dojde nejdále pouze se slovem.Já myslím, že dělat věci je levnější než o nich pořád mluvit.Vezmi si, jak drahé jsou telefony.

Tak dlouho se chodí se slovem...atd ?
Až se uši utrhnou ?

S kým bys ráda prohodila alespoň slovo?
Třeba s tebou.

S kým bys neztratila slovo?
S televizí.

Jdeš pro slovo daleko?
Vážím slova, ale daleko pro ně nemusím.

Tak tolik slova. Umění, tvorba, říkej tomu jak chceš . I chlebem živ je člověk v našem věku reklamního pokroku.Jak se živí lidé mimo estrády? Myslím ty lidi, jimž ti ostatní říkají - mimo formát. To je teď takový módní výraz.Když rádia nechtějí nebo nesmějí někoho hrát, tak tvrdí, že je mimo formát.
Živím se hraním a nahráváním písniček.

Vymyslela jsi - tedy pro sebe - ideální způsob života ?
Ano, chtěl bych být strom.

A daří se ?
Ještě rostu. Občas to chce zalít.

Tady vidíš, jak jsem se rafinovaně dostal k titulku. Jaké jsou tvé tajné dějiny?
Mé tajné dějiny jsou téměř pohádkově jednoduché : mlha přede mnou, mlha za mnou. Podepsána : Pavla.

Takže nechám děkovat, řekl jsem do prázdna. Už tady nebyla, jako vždycky. Pavla se zjevuje - a odchází povětšinou sublimací. Kamenný Amorek u Vltavy ukápl přiměřenou slzu a připil si na zdraví.