Už je to poměrně dlouho, co vyšlo vaše předcházející a hodně oceňované album Pavla Milcová & Tarzan Pepé. Čím to, že jste si dala s novou deskou tak načas?

Dělali jsme na ní s Petrem Binderem sami. Peta nahrával skoro všechny nástroje. Album take míchal. To vyžadovalo dlouhou přípravu a práci. Jediným hostem je houslista a violista Stanko Palúch. Krom toho jsme občas museli počkat, až bude možné opatřit si něco, co jsme právě k nahrávání potřebovali. Pracovali jsme v klidu ale nějaký čas jsme také hledali vydavatele.

Na vaší nové desce jsou i adaptace dvou lidových písniček Červené jabl´čko a Čí to husičky. Co vás k nim přivedlo?

Jsou to písničky, které mám velice ráda. Léta je nosím v sobě a pořád mě provokují k tomu, abych se jimi zabývala. Nevadí mi dlouho přemýšlet a hledat. Lidové písničky jsou základním tajemstvim, nic jednoduchého.

Původní skladby na desce Apollo 14 jsou převážně v češtině, dvě z nich Poco a Launderette jste ale otextovala v angličtině. Jak vznikly?

Zrovna k písničce Poco je dobrá historka. Napsala jsem ji, abych ji mohla poslat do Ameriky, do celosvětové soutěže, kterou vypisuje Yoko Ono na počest Johna Lennona. První cena jsou tam nějaké peníze nebo turné po Americe, druhá – už nevím co a třetí walkman. Poslala jsem Poco do Ameriky a čekala. Když jsem nevyhrála,říkala jsem si :"No, dyť to byl nesmysl myslet si, ze tam čekaj na Pavlu Milcovou z Prahy, než jsem se dozvěděla, ze walkmana vyhrál Míra Honzák, kontrabasista z vedlejší ulice. Dodnes je sice upomíná, aby mu ho poslali, ale tenkrat jsme to ocenění oslavili.na k

Vaše druhá anglická písnička na Apollu 14 Launderette ovšem, i při vší barevnosti desky, ještě trochu vybočuje, je taková taneční…

Dlouho jsme uvažovali co s ní, na koncertech ji hrajeme spíš jako irskou dupárnu, tady jsme zkoušeli různé podoby. Nakonec jsme jí udělali takřka během jednoho odpoledne. Byla to částečně legrace, která nám přinesla možnost pracovat s jinými prostředky.

A jak se v ní česky ozve – „Nedělej mi nervy“…

No, to je vzpomínka na Věru Bílou, která takhle napomíná lidi, když po ní něco chtějí.

Když už jsme u těch anglicky zpívaných písniček, desku uzavírá It´s a Lovely Day Today od Irvinga Berlina. Co vás k ní přivedlo?

Dostala jsem od Zuzany Navarové desku Astrid Gilberto a úplně mi učarovala. Zpívá na ní francouzsky, portugalsky, Lovely Day byla anglicky a okamžitě mě chytla. Stáhla jsem si text, začala ji hrát a mají rádi i lidi, na koncertě ji hrajeme na závěr. Chci, aby lidi prožili a odnesli si pocit, že je byl a je hezký den.

Co je skutečnou inspirací pro kosmický název alba Apollo 14?

Líbí se mi možnost, že někde je mimozemská civilizace, která je dál, která má vyřešené všechny věci kolem nenávisti, záště, války,…- proto taky ta písen Život na Zemi, jak Marťan konstatuje, ze na Zemi taková civilizace asi není a odjíždí taxíkem. Po pravdě řečeno, tolik jsem science-fiction filmů neviděla, ale stačí mi moje fantazie. Mimozemšťani můžou být kdekoliv, třeba za rohem, jako Míra Honzák. Původně jsem si říkala, že by kmotr desky měl být samozřejmě Tom Hanks, ale pak mě napadlo, že nevím, kam ho vzit po koncertě... Inspirovali jsme se filmem Apollo 13, kde posádka musela řídit kosmickou loď při přistání ručně. My jsme na tom byli tak, že jsme se do desky pustili na vlastní pěst, bez firmy, bez prostředků, a tak jsme museli řídit vlastnoručně už i nahoru. Krom toho se hrdina titulní písničky Apollo 14 jmenuje Luke, což je vlastně Frajer Luke. Ve výsledku je to smíchání dvou principů – jeden je, muset letět za každou cenu a ten druhý – nemít na to, to je ta frajeřina.

Občas se to dělává, že se o písničkách mluví jako o dětech svých autorů či interpretů. Když si vypůjčíme tohle přirovnání, nemáte občas strach, posílat své jemné a křehké „děti“ do bezohledného a cynického světa dneška?

No, tak pak je to spis jako v Čapkově Matce, když máma podává synovi zbraň a říká – Jdi!" , že? Jenže já si hlavně myslim, že je veliká radost posílat takové písničky do světa, který se tváří nehostinně, protože to je prostě potřeba.

Ilja Kučera ml.