17.7. 2003   HUDBA
ROZHOVOR - PAVLA MILCOVÁ: VESMÍR JE V NÁS

Mnozí posluchači se se jménem zpěvačky Pavly Milcové teprve seznamují, album Apollo 14 je však již její třetí. První album Benighted si vydala sama, CD Pavla Milcová&Tarzan Pepé zaštítilo brněnské vydavatelství Indies Records a do třetice na ni vsadilo BMG.

Atlas: Byla to složitá cesta propracovat se k tak renomovanému vydavateli?

P. M.: Byla to přirozená cesta, ale jednoduchá nebyla. Museli jsme udělat spoustu práce v polních podmínkách a přežít. Ale i BMG k nám udělalo krok. Zahákli jsme si za skafandry lano a domlouváme se posunky. Jejich termoregulátory mají digitální display!

Atlas: Největší podíl na nové nahrávce má vedle vás renomovaný hudebník Peter Binder. Zdá se, že jste citlivě sehraná dvojice, každý z vás ví, co od toho druhého může očekávat. Při jaké příležitosti jste se seznámili? Spojuje vás kromě hudby ještě něco?

P. M.: To máte pravdu. Potkali jsme se už při mém prvním albu, na kterém ještě Peter nehrál, ale poslechl si demo nahrávku, která ho zaujala a pak mi několikrát dobře poradil. Například, kde mám písničky smíchat. Také tajně poradil svému kamarádovi, který potřeboval peníze, aby šel za mnou a prodal mi svůj čtyřstopák. Kamarád byl spokojen a já byla šťastná, že si můžu doma nahrávat své písničky. Peter má dobrý humor. Tomu kamarádovi řekl: “A nedávej jí ho lacino!" Inu, měl mě od začátku rád. A to nás spojuje.

Atlas: Když porovnám široký okruh hostujících hráčů na prvním a druhém albu s jediným hostem (houslista Stano Palúch) na albu právě vzniklém, musím se zeptat, čím to je. Vystačíte si po profesní stránce pouze s Petrem Binderem, že jste se oprostili od hudebních kolegů?

P. M.: Víte, rádi bychom hráli s kapelou, ale tu zatím nemáme. A pozvat muzikanty do studia jen na pár dní, to nemusí být vždy ideální způsob práce. Stanko s námi bydlel, několikrát jsme spolu hráli a podobu písniček jsme hledali. A pak: Peter má obrovský potenciál a chuť učit se stále novým a novým věcem. Nejenže nahrál skoro všechny nástroje, ale celé album i sám smíchal.

Atlas: Dáte hodně na Petra nebo naopak on na vás? Jistě se hodně ovlivňujete, ale kdo má v hudbě rozhodující slovo?

P. M.: O rozhodující slovo ani tak nejde, jako o to, co se nám nakonec nejlépe hraje nebo poslouchá. S nějakou nadřízeností nebo podřízeností si nelámem hlavu. Asi to vychází z toho, že jsme oba schopni pracovat i odděleně. Nikdo nerozhoduje, spíš se jeden druhého ptáme, jak to slyšíme. Ve vypjatých situacích se Peter stahuje do sebe a do studia a já zas třískám dveřma a chodím ven.

Atlas: Vaše první album bylo čistě anglické, postupně však angličtina z vašeho projevu mizí. Bylo používání cizího jazyka dozvukem vašeho studia ve Skotsku?

P. M.: Tak, já jsem většinu písniček na prvním albu ve Skotsku napsala, takže to je jasné, že mě ovlivnilo, k angličtině mám hluboký vztah. To, že pokračuji v psaní českých písniček je proto, že cítím, že v tomhle směru mám něco udělat, někam českou písničku posunout. Mohla bych přece zpívat dokola jazzové standardy, které jsou oblíbené, a být v klidu. Já ale nemám být v klidu, mám hledat a objevovat. A pro radost zpívám a píšu i anglicky.

Atlas: V jedné recenzi vás kritik přirovnával k Ivě Bittové. Souhlasíte s touto škatulkou? Posloucháte Ivu? Jaký vlastně máte vzor – váš čistý hudební výraz se nedá jen tak k někomu přirovnat…

P. M.: Já poslouchám všechny a nikoho. Ptáte-li se na Ivu Bittovou, měla jsem kdysi jednu její desku. Měla jsem desku taky Hany Hegerové, Suzanne Vega, Beatles, Led Zeppelin, Yes, filmové melodie z oblíbených westernů, a bylo spousta desek, které jsem neměla.

Atlas: Je to už skoro deset let, kdy se návštěvník pražského Národního divadla mohl setkat s vaším jménem – napsala jste scénickou hudbu ke hře Vyhnanci. Co na této cestě následovalo dál? Máte v současné době nějakou nabídku? Nebo píšete do šuplíku a čekáte, až vás někdo z divadla osloví?

P. M.: Divadlo je moje láska, ale scénickou hudbu do šuplíku psát neumím - vzniká z přímé práce v divadle. Teď jsem ale dlouho v divadle ani nebyla. Částečně jsem tuto schopnost využila při práci v Českém rozhlase, kde jsem pro stanici Vltava připravila asi 10 komponovaných pořadů hudby a poezie. Rozhlas jako médium je další moje láska.

Atlas: Píšete si sama hudbu, texty, nakreslila jste a nafotila obal alba Apollo 14, pouštíte se do scifi-povídek. Vše má ale jakýsi nadzemský rozměr, koketujete s vesmírnou říší, zpíváte o Marťanech… Čím vás “kosmično” přitahuje? Co vás ladí na tuto vlnu?

P. M.: Vesmír je v nás. Přitahuje mne možnost řádu a absolutní svobody. Bezelstnost mimozemských vyslanců na mírové misi mě dojímá a dodává mi pocit bezpečí. Proto o nich i zpívám, proto o nich přemýšlím, proto k nim mám důvěru. Proto je vidím v každém člověku, který je sám sebou a má rád druhé lidi. Proto mě baví si hrát a ne předstírat nějakou hru.

Lenka Kosová