Přestože míváte na pódiu vedle sebe kytarového čarostřelce Petra Bindera, okamžitě na sebe upoutáte pozornost zpěvem i střídmým, ale výrazným způsobem hry na nástroj. Kdo Vás učil hrát a zpívat? 

Hrát jsem se učila sama, čarostřelec mi dal pár úkolů a každá nová píseň taky. Zpívat se učím také za běhu, baví mě to.

A jak dlouho se muzikou zabýváte? 

Asi odjakživa, na podiu hraju přibližně 9 let.

Kdo je pro Vás v hudbě vzorem? Měnilo se to postupem času? 

Každý kdo mne zaujme, kdo se mi líbí . Samozřejmě se to mění časem. Kohokoli zmíním, bude mi to připadat komické, protože co umělec, to různý svět. Minulý měsíc jsem slyšela  hrát absolventský koncert varhaníka Petra Rajnohy a velmi mě dojal. Hrál skladby Maurice Duruflé a v poloprázdném sále AMU  byli všichni obdarováni

Způsob, jakým se na vaší "oranžové desce" přirozeně snoubí Petrova nenucená virtuozita a Vaše živelné písničkářství mi neustále přivádí k otázce jak jste se s Petrem seznámili… 

V baru, kde jinde? Ale dlouho jsme kolem sebe chodili. Virtuozně a živelně.

V jedné ze svých nejhezčích písniček na albu oslovujete Boha "otče". To je mi docela blízké. Můžete mi k tomu za sebe říct něco víc? 

Myslím, že každému normálnímu člověku je to blízké, jen můj táta si myslí, že to je o něm a že po něm pořád něco chci. Nejdřív Indiána, pak Eskymáka a teď zase nějaký dům.

Jiná píseň je o lásce mezi mořskou dívkou a velrybou. Je ta láska šťastná, když ta dívka vlastně ze všeho nejvíc chce zpívat vysoko v horách? 

No, to je otázka. Když se vyrovná se situací, pak by to mohla být láska šťastná. Jenže já nevím, proč má ten dar zpěvu a přitom žije pod vodou, kde může jen bublat. Ono se jen ví, že na horách se to rozléhá, ale neříká se, že tam chce zůstat a žít tam. Třeba se naučí zpívat i pod vodou. Já už to umím. Musíte zpívat dovnitř.

Nevím, jestli se mi to jenom zdá, ale z mnoha textu mám pocit, že se vám podařilo uchovat takový ten otevřený pohled na svět, jaký mají děti. Co vás nejvíc bavilo, když jste byla malá? Myslíte, že Vám něco z toho zůstalo dodneška? A co? 

Víte, myslím,že pokud mám takový pohled, pak jsem si ho neuchovala z dětství, ale každý den si ho znovu vydobýjím.  Co mě nejvíc bavilo? Navlíkat korále a lehce bubnovat. To mi zůstalo dodnes. A utíkat.

Co Vás v poslední době nejvíc překvapilo? 

Že pán, který mi přijel namontovat pračku, urval odpadní kohout a chtěl zase odjet.

Že vzrůstá všudypřítomný hluk a lidem to nevadí a ti, kterým to vadí, se neumějí bránit, to mě pořád zaskakuje.

Že Peter prochodil celou zimu v sandálech, to mě překvapilo.

Líbí se mi, jakým způsobem jste zpracovali podzimní básničku od Ivana Blatného. Jakou roli pro Vás hrají roční období? 

Pro Petra asi žádnou, to je možná výhoda. Každé období má své, když se chytí za pačesy. Teplotní extrémy jsou mi ovšem podezřelé, zřejmě chtějí něco sdělit.

Máte ráda, kromě Blatného a Shakespeara, nijaké jiné autory?  

Pane, těch by bylo, kolik máte času a místa?