Zapamatujte si její jméno - napsal přesně před dvěma lety Ivan Hartman v titulu svého profilu Pavly Milcové, která se tehdy právě chystala k nahrávání svého debutu. Teď si tedy její jméno připomeňte - dva roky uplynuly a album třinácti písniček, nazvané Benighted, je na světě. Vyšlo nákladem vlastním, ale následující rozhovor nebude ani tak o veselých příhodách z jednání s velkými firmami či obtížích takového podniku, ale spíše o motivech, které k němu vedly.

Byly to především vnější důvody, měla být deska prvním krokem jakési "kariéry", nebo šlo spíše o vnitřní záležitost, tedy o dohotovení, o uzavření věci?
Samozřejmě to druhé. O věci jsem měla konkrétní představu, trvalo pouze delší dobu naplnit ji.
Bylo to těch třináct písniček, nebo je na albu nějaký užší výběr?
Jsou ještě další písně, ale ty už vznikly po natáčení. Tehdy se v podstatě spotřebovalo úplně všecko, starší věci prostě nejsou. Natáčela jsem před dvěma lety, tyhle písničky vznikly přibližně před třemi roky. Takže ta první na téhle desce, SON, WHERE HAVE YOU BEEN, je první, kterou jsem kdy napsala. O některých ještě přemýšlím, jak je udělat jinak; proto jsem taky ráda, že si to dělám jinak a že se neupisuju, že tuhle písničku třeba už nenahraju.
....
A jak vypadaly začátky?
Nejdřív jsem to zkoušela s různejma kapelama a pořád se mi zdálo, že chtějí, abych někam zapadla a něčemu se připodobnila. Já jsem nikde nevydržela, spíš jsem šla někam zpívat a v podstatě to skončilo fiaskem, protože jsem jim něco zpívala a oni něco jiného hráli. A měli jsme všichni spíš vztek - oni, že já nemůžu být zpěvačka do těchle bigbítovejch kapel, a já zase že nemám nikoho, kdo by se mnou sdílel podstatný věci. A trvalo dlouhou dobu, než jsem našla tu odvahu, že jsem začala zpívat sama, a bylo to najednou přirozený. Chtělo to svůj čas. Před tím to prostě nešlo. Začala jsem zpívat sama a zjistila jsem, že to má pro mě hlavu a patu. Potom se k tomu připojila i kytara, pracovalo se dál na formě, přizvali se další muzikanti.

Ale i One Off je zřejmě nakonec kapela doslova one off, tedy "jenom jednou".
Přesně tak One Off je prostě one off. Každý se pak vydal svou cestou Ale One off taky pro mě znamená to, že jsme tady i my jenom jednou, že to, co uděláme špatně teď, už nám nikdo neodpáře. Kapela vznikla a odvedla, co mohla. Bez kytaristy Jers Novaca by určitě ta deska nevypadala takhle, a toho jsem si vědomá. Spolupráce byla pro oba těžká, ale byla nutná pro tuhletu podobu. Dalibor Gondík hraje na bicí a taky je herec, což je teď jeho stěžejní náplň. Potom je tam basista Dennis Lukas, který je teď zpátky v Chorvatsku, a já na něj moc myslím. Doufám, že všechno dobře dopadne a budeme spolu hrát 23.listopadu na Chmelnici.
A pak jsou tam hosté - Crocco Peliccan, ten hraje na flétnu, a na piano Miloš Bok, současný huýdební skladatel. To byla krásná, dobrodružná a zajímavá spolupráce. A potom tam hraje Petr Malásek keyboardy. Bylo to fakt dobrodružný; spoustu problémů, spoustu střetů a pár lidí, kteří jsou sami takový pařezy pro sebe, že mi prostě někdy přechází hlavou, jestli je to vůbec možné, jestli tu desku fakt mám v ruce. Protože v některých fázích jsem si říkala, no tak tenhle člověk je ve svých věcech skvělej, ale já se s ním prostě v životě nemůžu sejít.
Potom mám v bookletu ještě zmínku o lidech, kteří byli úplně u zrodu, když jsem byla v Glasgow, když jsem ty písničky hrála - já jsem taky hrála pár dní na ulici, nevím proč, ale prostě jsem na té ulici hrála, a vím, že mi dalo dost práce, aby se lidi zastavili. Potřebuje to prostě svoji formu. Zřejmě proto je Son, Where Have You Been v téhle hlasové poloze. Bylo potřeba ty lidi zastavit.

Obvyklá otázka: Co přichází dřív - texty nebo muzika?
Oboje. Pro mne je text s hudbou v úplně stejné rovině. Crystal Gazer byla snad první písnička, kdy jsem psala text na hotovou hudbu. Somebody Hates Monday šla s kytarou, ale většina písniček bez. Zrovna dnešska jsem byla na piánu v Základní umělecké škole. A to je přesně ono. Já jsem umělec v základní škole.

Většinou se lidé uchylují k angličtině, protože je pro podobnou muziku zřejmě ještě mateřským jazykem, ale tady mám pocit, že jde o něco jiného...
Ale to jsem vůbec neřešila, tuhletu věc. Chápu argumenty lidí, kteří říkají, že se to líp zpívá, ale v určitým momentu pro mě byla angličtina vyjadřovacím prostředkem, úplně běžným, ale hlavně mě to ponoukalo, ty jiný možnosti. A o to jde, prostě mi v tu chvíli byla angličtina bližší než čeština a ta věc je psaná hned, spontánně anglicky. A už jsem nenašla nijaký důvod, proč bych to měla měnit.

Není tady určité nebezpečí, že - ať už v dobrém nebo ve zlém - budou tyhle psničky srovnávány s některou ze součesných písničkářek?
Já myslím, že všechno mnou nějak pasivně prošlo. Ale musím říct, že já jsem se o tohle moc nestarala, nenapadlo by mě vůbec srovnávat, protože já mám takovej pocit, že nemá cenu něco zdvojovat,když už je to udělaný dobře, tak už se o to nemusím vůbec starat a zřejmě jsem tady pro něco jiného. Musím říct, že mi spousta věcí něco řekla, ale nenašla jsem nikde něco, co by se krylo s mým pocitem, proč to dělám já.
Hodně mi dává dívat se po lidech a pozorovat nejrůznější situace, ale je problém takovéhle věci dotáhnout z ulice do takové podoby, kdy si to můžete poslechnout dvakrát třikrát a pořád to má tu sílu.

Benighted vyšlo ve vlastní produkci a vlastním nákladem, jaká je to zkušenost - spíš dobrá nebo špatná?
Dobrá. Každému bych radila, aby to jednou zkusil, to je taková síla, dělat si věci sám. Samozřejmě je to unavující a kolikrát hodně problematický, ale ten prostor kolem je důležitý. Jediný, o co budu mít starost je, aby se ta deska dostala k lidem, kteří ji budou chtít slyšet. Ale rozhodně nečekám nějaký boom, o to vůbec nešlo. Je to střídmé od začátku, jde jenom o adekvátní reakci - teď se totiž teprve ukáže, jestli i lidi, kteří celou dobu mluvili o tom, jak je škoda, že to nevyjde, jestli si to vůbec koupěj. Vůbec je totiž otázkou nakolik opravdu ze zájmu lidi chodí na koncerty a do divadla, a co opravdu čekají. Jestli fakt chtějí vidět tu hru a jestli nechají na sebe dolehnout ty problémy, které jsou jim sdělované. O tohle mně jde. Mně se totiž zdá, že se lidi strašně vypejkaj tím, že chtějí, aby to všichni měli a aby si to všichni pouštěli a aby si všichni o tom něco mysleli - to není možné. Já nemám nic proti tomu, aby se to všem nabídlo, ale aby se to všem cpalo...?
Já se tak pozoruju, protože ono už to není teď takové naivní jako ze začátku. Už vím, co to stálo a jak to vypadalo, a vím už, kde si můžu ušetřit a taky do čeho se mi nebude chtít. Není problém vydat si desku, ale spíš je potřeba šetřit časem a dělat, ne co nejrychleji, ale co nejefektivněji. Hledám muzikanty a dalekozraký lidi, to je věc, kterou se teď zabývám.

Rock&Pop 1995