EXISTUJE, PANE, NĚCO, CO JSTE SI TU OBLÍBIL?
ZAJISTÉ: NOVÉ ALBUM PAVLY MILCOVÉ!
(Pavla Milcová: Apollo 14, BMG 2003)

Stránky Jonáše už musely přežít už hodně z toho, co jsem nadšeně a neuměle psal o písničkářce Pavle Milcové. Ta chvíle je tady zas, Milcová má novou desku, a mně se zase líbí. Možná bych z ní nemusel tolik vyšilovat, když většinu písniček znám a některé znají i ti, kteří pamatují Pavlino vystoupení na jednom z jonáších srazů. Vzpomínáte na zvláštní úpravy lidových písní červené jablíčko a čí to husičky s elektrickou kytarou jazzmana Petera Bindera? Nebo na závěrečnou Its a Lovely Day Today Irvinga Berlina s pískáním téhož? Všechny najdete na albu Apollo 14, kde navíc ke kytarám Milcové a Bindera přibyly ještě housle Stano Palúcha. Ze starších skladeb Milcové deska obsahuje ještě anglicky zpívané Poco a Launderette, kterou mám ale z koncertů zafixovanou v trochu jiné verzi. Z živých vystoupení Milcové a Bindera taky už delší dobu znám titulní skladbu a dost dlouho jsem tápal, proč Milcové Apollo je čtrnáctka, když ten slavný a pravdivý příběh o kosmonautech, kteří se vrátili na Zemi, přestože loď měla vážné technické problémy, se odehrál třináctce? (Viz film s Tomem Hanksem.) Teprve časopisecké rozhovory po vydání alba mi to osvětlily. Písničkářka opravdu myslela na skutečný příběh, jako pilota lodi si však dosadila Frajera Lukeho, což je zase jiný film, hodně starý, tentokrát s Paulem Newmanem, pro mě jeden z důležitých záchytných bodů mých klukovských let. Mít dva své oblíbené filmové hrdiny v jedné písničce své oblíbené zpěvačky, to už by mohlo jednomu stačit. Jenže je tu ještě zbytek desky a s ním písně vážné (Lásko, otevři, Je daru, život na zemi, Půjdem se projít) i rozverné (Žabka oranžová, Pan Tečka a Taxikářův smysl pro humor). Posledně jmenovaná tvoří vlastně s životem na zemi dvojpíseň, v níž se s naší planetou loučí velvyslanec z Marsu, a ten humor nemá jen taxikář, ale vrchovatou měrou právě Milcová s Binderem, kteří z jeho rozlučky udělali bezvadnou countryovou parodii. Hodně mě bere i Je daru s veselým hudebním motivem, který mi připomíná – nevím proč – Zuzanu Navarovou. Jenže je to Milcová, chvíli zamyšlená, pak hned rozesmátá, hlavně ale upřímná a pravdivá. Poslouchám až do konce, až k tradiční závěrečné z koncertů Lovely Day, v níž se Palúch s Binderem proměňují ve Stephana Grapelliho s Django Reinhardtem, a těším se na Pavlino další Apollo.

Milan Zeibert