PÍSNIČKÁŘKA PAVLA MILCOVÁ ŘÍDÍ APOLLO 14 S JISTOTOU

Mluvit o Pavle Milcové jako o velkém talentu by bylo zbytečné - své nadání už prokazuje řadu let. Zralým albem Apollo 14 jej jen stvrzuje.
...
Tři roky zrání
Album Apollo 14 pozvolna vznikalo celé tři roky - Milcové dlouholetý spolupracovník, jazzový kytarista Peter Binder, nahrál veškeré hudební základy sám, převládají tedy především akustické a elektrické kytary a klávesové nástroje. Jediným prvkem "zvenčí"jsou housle a violy Stanka Palúcha, místy znějící jako celé smyčcové kvarteto. Binderova a Milcové aranžmá jsou různorodá, duchem často připomínají průnik jazzových a folkových přístupů, jaké známe z některých desek Joni Mitchellové či Carole Kingové. Výjimkou ovšem nejsou ani latinské rytmy (použité mimo jiné v závěrečné verzi standardu Itś a Lovely Day Today, vedle dvou lidovek v jediné převzaté písni alba), zní zde i funky či lehce parodická country. Milcová má obdivuhodný hlas velkého rozsahu - byť vyšší polohy převládají - a výrazově členitý. S nejednoduchými melodiemi si dovede poradit s jistotou a nonšalancí. Na řadě písní, zvláště těch s komplikovanou a nepravidelnou stavbou, by si daleko známější zpěvačky vylámaly zuby na prvních taktech (např. Život na Zemi).... Novinka s názvem Apollo 14 určitě má ambice zaujmout široké spektrum posluchačů. Záleží na vydavatelství BMG, zda dokáže svéhlavé písničkářce nabídnout účinný způsob prezentace, na jakém se sama bude ochotna podílet. Je na čase, aby její existenci zaznamenalo také širší publikum.