Apollo 14

Pavla Milcová a folk? Ale kdeže! Bejvávalo...Dnes, tedy na albu Apollo 14 je všechno jinak. Přesněji, skoro všechno. Jistě, i akustická kytara má v hudbě Pavly Milcové nadále své (nikoliv nepodstatné) místo, prostor dostal také hostující Stano Palúch (jinak Teagras a doprovodná kapela Roberta Křesťana) s houslemi a violou, ale to jsou jedny z posledních styčných ploch s folkem. Stejně jako hravé, většinou v pravém slova smyslu skutečně inteligentní texty s řadou vynalézavých slovních obrazů a obrázků. Nejde tu o žádné terorizování brutálně třeskutou intelektuální neuchopitelností, nýbrž naopak o jemnou, myšlenkově přímočarou a přitom nikoliv tupě uhozenou poetiku... Jinak se ovšem Milcová pod dohledem svého dlouholetého muzikantského druhého já, skladatele poloviny písní a multiinstrumentalisty s jazzovými kořeny Petra Bindera, od svých začátků vzdálila ještě mnohem mnohem výrazněji než na předešlém albu Pavla Milcová &Tarzan Pepé (1998). Ostřejší elektrická kytara nebo dravě ,elastická´ baskytara už v dnešní době u písničkářů nepřekvapí, ovšem programování, samply, různé smyčky a ruchy v množství větším než malém nepřipraveného jedince (a nejen jeho) na každý pád zaskočí. Jsou však využity až s překvapivým vkusem a citem pro únosnou míru, a když už se Milcová s Binderem pustí do vyloženě modernistického dobrodružství (téměř hiphopová - mimochodem čistě anglicky zpívaná - skladba Launderette), berete to spíš jako nutný doplněk, respektive docela půvabný pokus o ryzí experiment. Ovšem tak lze na druhou stranu brát i bezmála geniální parodii na romantickou country music v podobě popěvku Taxikářův smysl pro humor. Přes veškerou nejen zvukovou a aranžérskou pestrobarevnost totiž základem stejně zůstává obyčejná kultivovaná písnička (ve dvou případech vypůjčená z bohaté studnice zdejšího folkloru a následně pak patřičně tvůrčím způsobem přizpůsobená vlastnímu výrazu), sebejistě, zároveň upřímně podávaná charismatickým a hned v několika rovinách se ,rozmarně´pohybujícím hlasem ústřední interpretky. Pokud se k tomu navrch přidruží ještě vysloveně překrásné melodické náměty, jakými vás uhranou zejména písně POCO a JE DARU, není takříkajíc co řešit. Ale ono to lze říci i úplně jednoduše: Milcová natočila nesmírně silnou a vyzrálou desku!