VESMÍR DOKOŘÁN - Písničky s překvapením

Pavla Milcová není z těch, kteří desky sekají jako Baťa cvičky. Také jde o sváteční zboží, nevhodné ke každodennímu používání. Na druhé straně se jen tak neopotřebuje. Její první album s výtečným kytaristou jazzové a bluesové minulosti Petrem Binderem (Pavla Milcová & Tarzan Pepé, Indies Records1998) bylo ve své době malým zjevením. Chytré, nikterak "zaumné" písničky létající mezi folkovým fundamentem zpěvačky a rockovými nádechy v aranžích byly v době absolutní nadvlády všech těch Leon a Ilon vzácnými perličkami na dně. Apollo 14 si ti dva až na čestnou výjimku (hostující houslista Stano Palúch) obhospodařili sami. Tušená potřeba vyhýbat se písničkovým schématům a zároveň schopnost sebekontroly, bránící překomplikovanému vyjadřování, znamená desku hravou, inteligentní a od začátku do konce srozumitelnou. Pana Tečku či Taxikářův smysl pro humor lze pustit i méně zvlčilým dítkám. A lehce latinská Je daru nebo rozmarná verze It´s a Lovely Day Today Irvinga Berlina jsou jasné hity. Že si tak svobodnou a zároveň přístupnou desku dovolí vydat některé z velkých vydavatelství, považuji za pozitivní signál a malý zázrak zároveň. A to i kdyby si firma nechtěla udělat z Pavly Milcové nic než svého žida v koupelně nebo kdyby byl fakt vydání takového alba plodem náborové akce "hledáme vlastní Ebeny".