Pavla Milcová: Apollo 14

/Vydavatel: BMG Czech Republic, s. r. o.
Rok vydání: 2003
Žánr: folk ovlivněný (nejen) latinskoamerickou hudbou
Celkový čas: 45:09/

Pokud znáte Pavlu Milcovou pouze z jejího předchozího alba Tarzan Pepé (Indies Records 1998), budete po poslechu Apolla 14 asi překvapeni pestrostí žánrových polí, na která se zpěvačka tentokrát vydala. Minulou desku jsem měl (a dodnes mám) rád kvůli její neopakovatelné expresivně-melancholické náladě. Tu interpretka zvolila už v první písni a vydržela s ní až do konce desky. Přitom však nešlo o žádnou nudu – i z náladové a žánrově jednolitosti dokázala Milcová vyčarovat několik jasných hitů. Hity najdeme i na novém albu, avšak zdánlivou jednotvárnost vystřídala možná až příliš nápadná barevnost.

Předchozímu albu se náladou nejvíce blíží titulní skladba Apollo 14 o kapitánovi, který „raketou lítal sem a tam, dobrá, stručně: Řídil ručně“. Dále mi Tarzana Pepého připomíná píseň Lásko, otevři! a druhé hlasy anglicky zpívané Poco. Jinak mám většinou pocit, že poslouchám úplně jinou zpěvačku, i když minimálně stejně zajímavou. „Nová“ Pavla Milcová mi připadá veselejší, optimističtější a hravější. I ta zmíněná Lásko, otevři! se mi zdá jaksi svižnější a konvenčnější a to už vůbec nemluvím o radostně zazpívané Je daru, o hravé Žabce oranžové nebo o závěrečné latino-jazzově-akustické úpravě standardu It’s A Lovely Day Today od Irvinga Berlina.

Za zvláštní pozornost stojí dvě úpravy lidových písní. Červené jabĺčko je zpracované jako směs folkrocku, latiny a jazzu (s místy docela ostrou elektrickou kytarou), zatímco Čí to husičky se změnila v meditativní baladu. Další dvojice skladeb, u kterých je dobré se zastavit, tvoří ve skutečnosti jednu dvojpíseň. Život na zemi a Taxikářův smysl pro humor popisují krátký příběh Marťana na naší planetě a především jeho odlet zpátky na Mars. Přechod z alternativně folkové polohy první části do krásné parodie na country v části druhé mi přijde jako hodně vtipný sám o sobě. A to už nemluvím o fórech v textu jako např.: „Dále jsem vděčný/vděčná / že je láska věčná“ apod nebo o dojemném recitativu, který jako by vypadl z nějaké správné písně pro řidiče kamionů.

Další odstavec by se dal napsat o zajímavých aranžích, na kterých se výrazně podílel Peter Binder. Vedle už zmiňované elektrické kytary na albu zazní řada dalších nástrojů, z nichž stojí za zmínku housle a viola Stana Palúcha. Pokud bych měl vybrat nejlépe zaranžovanou píseň z alba, váhal bych možná mezi závěrečnou It’s A Lovely Day Today, Je daru a třeba Žabkou oranžovou. Jinak, co se aranží týče, vysoce hodnotím zpěvaččinu hru s jejím vlastním hlasem. Nicméně raději si to celé poslechněte sami…

Album Apollo 14 považuji za jednu z nejlepších letošních desek, i když se mi Tarzan Pepé možná líbil o malinko víc. Teď si půjdu ještě jednou poslechnout obě alba bezprostředně za sebou. Mám pocit, že nakonec najdu společných prvků víc, než kolik jsem jich zmínil v úvodu tohoto článku.

Milan Tesař 15.9.2003