Milcová vzhlíží ke hvězdám

Praha, 3. 7. 2003

Odbýt nové album Pavly Milcové s názvem Apollo 14 konstatováním, že jde o typický projev moderního písničkářství, by bylo nespravedlivé, ale i nepřesné. Milcová totiž ve třinácti nových skladbách nabízí mnohem více: od ryzího folklóru, přes bossa novu a progresivní folk až po takřka trip hop. Nádavkem přináší osobní zpověď, jež by místy slušela i existenciálním básníkům.
Nová nahrávka se nejmenuje Apollo 14 náhodou. Stylizace do kosmické lodi umožňuje Milcové mít blíže ke hvězdám a zároveň pozorovat zemskou základnu z nadhledu. Obé se do jejích písní promítá. Melodie jsou zpravidla vzdušné, hravé, nápadité, plné vzletů a obratů. Texty se naopak nebrání hořké reflexi obecných poměrů nebo zachycují niterné pocity samotné autorky.
A v neposlední řadě - pestrou cestu galaktickým prostorem nabízí už jen poslech pětačtyřicetiminutového alba. Začíná moderní interpretací lidové písně Červené jablčko, které je takřka z ranku Čechomoru, aby po rozmanitých zastávkách, nevyhýbajících se ani dětsky laděné tvorbě, skončila u latinsko-amerických rytmů.
Snad i kvůli tvůrčí rozmáchlosti může první přehrání Apolla 14 posluchače svádět k jistému zjednodušení. Namátkou: Skladby Žabka oranžová a Pan Tečka jsou jako vypůjčené z pohádek rozhlasového Hajaji. Ne úplně zřejmé je zařazení dvou "lidovek" (vedle Červeného jablčka také Čí to husičky).
Až po čase se začnou vyjevovat zřetelnější kontury autorského záměru: bez ohledu na jazykové klišé jde o mozaiku, v níž se blýskají Milcové imprese bez jediného náznaku uměleckého kalkulu.
Zpověď ovšem přesahuje hudebnici samu. Má širší platnost a nesporně i schopnost oslovit širší publikum. Jednoduše, bez metafor, navíc s hudebním obalem, jemuž se slastně podléhá. Ostatně sama Milcová k tématu nekomplikované přirozenosti v písni Lásko, otevři zpívá: "Lásko, už vyjdi zpod mraků, otevři se zázraku a budem tomu říkat: obyčejné věci."
Na posluchače přesto čekají mnohé nástrahy. Na jedné straně se Milcová nebrání banalitě ("Nepoznal včas svoje meze a něco na něj leze"), do stejného textu - Život na Zemi - však zašifrovává i zneklidňující poselství ("Život na Zemi se skládá ze samoty a z letu samotou ... Láska nemůže pocházet od lidí..."). Obdobnou hru nastražila i v žánrech. V Je daru bez obalu posluchače naladí na lehce melancholické folkové rozjímaní. Avšak hned v následující písni mu zasadí (velmi příjemnou) ránu v podobě acid-trip-hopové Laundrette.
Apollo 14 je zkrátka uzrálý plod, který láká k utrhnutí. Jeho mírně trpká příchuť však není způsobena špatnou odrůdou. Vliv tu mělo spíše prostředím, v němž plod vyrůstal.
Pavla Milcová: Apollo 14, BMG 2003, 45 minut.