/Karel PROKEŠ, MF DNES, 22.12.1998/ Pavla Milcová & spol míří za folkrockové písničkaření Tři roky po skvělém debutovém albu Benighted, jímž se Pavla Milcová uvedla jako velká naděje české folkrockové scény, připravila písničkářka novou desku. Jmenuje se Pavla Milcová&Tarzan Pepé. Milcová studovala zpěv na lidové konzervatoři, angličtinu a češtinu na filozofické fakultě, lingvistiku v Glasgowě. Zpívala s několika skupinami, ve Skotsku si koupila kytaru a hned se dostala na hudební festival v Edinburghu. S kytaristou Jersem Novacem pak založila kapelu One Off, natočila s ní dvanáct písní s vlastními anglickými texty a jednu skotskou lidovku pro zmíněné album Benighted. Skupina One Off se však rozpadla a Milcová vystupovala sama, příležitostně třeba s Jaroslavem Olinem Nejezchlebou. Její cesta k druhému, možná rozhodujícímu albu nebyla jednoduchá; Milcová v lyrice svých, tentokrát českých textů také nenabízí nějakou jednokolejnou výpověď. Deska je jakýmsi rozmlouváním s muzikantem Petrem Binderem, jenž je především kytaristou, tady ovšem také hráčem na klávesy, mandolínu, perkuse a v neposlední řadě také aranžérem. A nejen to: několikrát i komponoval hudbu - s příkladně nepodbízivým umětelstvím k písni Ještě že nejsou andělé, ale i k Podzimu, skladbě na verše básníka Ivana Blatného, zprůzračnělé střídmou instrumentací. A Shakespearův Sonnet No. 66 Binder nejen zhudebnil, ale také jej s Milcovou zpívá. Tam, kde protagonisté cítili potřebu širšího výrazu, pozvali si hostz. Vedle basisty Alexeje Charváta v rytmicky pulsující nahrávce skladby Otče! nebo trumpetisty Michala Gery (senzitivního v písničce Petře! a sytými barvami svého nástroje akcentujícího temperament snímku Je každá vteřina originál) nelze přeslechnout vklad Jaromíra Honzáka, Marcela Buntaje, Pavla Plánky i dalších renomovaných hudebníků. V nahrávkách je oproti debutu více ticha a jiskření. Umělkyně zde svou duši před posluchači zřetelněji otevírá, české texty nic neubraly na hravosti jejího uvolněného frázování. Bez výjimky nápadité písničky Pavly Milcové a Petra Bindera nasály jazzovou zkušenost, rockovou energii i folkovou sdělnost a směřují za hranice běžného folkrockového písničkaření. Úzce vymezený žánr Milcová ostatně přesahuje už svým zpěvem, nezaměnitelným hlasem, přesvědčivějším v uvolněné poloze a jen výjimečně exponovaným přes přirozenou dispozici. Její projev dozrál a písně alba Pavla Milcová&Tarzan Pepé dospěly na práh dokonalosti.